AA-12 aneb jak svět stvořil nejnebezpečnější brokovnici pod sluncem

Technologický pokrok nelze zastavit. V dnešní době si valná většina z nás již nejspíš nedovede svůj život představit bez lampiček, počítačů, rádií a podobné techniky. Ovšem stejný postup vpřed lze sledovat i u nástrojů na zabíjení, které se s každým uplynulým rokem stávají smrtonosnějšími a sofistikovanějšími než jejich předchůdci. A jedním z nich je i automatická brokovnice AA-12, o které jsem se rozhodl krátce poreferovat, jelikož jde o vcelku ojedinělý a troufám si říct nadprůměrně smrtící zbraňový systém.

 Pokud se řekne brokovnice, nejspíš se vám vybaví lovecké zbraně či sportovní brokovnice pro střelbu na letící terče. V současnosti nejrozšířenější jsou pravděpodobně brokovnice s posuvným předpažbím, v angličtině nazývané jako "pump-action shotgun".  V každém druhém akčním filmu či seriálu se s právě s těmito brokovnicemi setkáte.

 Vedle nich existují také samonabíjecí brokovnice, z nichž bych jmenoval asi nejznámější a ve filmovém průmyslu také hojně využívanou SPAS-12 od italské zbrojovky Franchi. Ty fungují podobně jako klasické poloautomatické pistole, co jedno stisknutí spouště, to výstřel.

No a tím se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, k AA-12. Jde totiž o plně automatickou brokovnici ráže 12, s možností střílet i v poloautomatickém módu. Její kadence činí na brokovnici neuvěřitelných 300 ran za minutu a jde tak o velice účinný nástroj na zabíjení, její palebná síla je opravdu úctyhodná. Ke zbrani lze použít buď zásobník na 8 nábojů, podobný zásobníkům útočných pušek či bubnový zásobník na 20 či 32 nábojů. K vývoji této zbraně je nutno podotknout, že za 18 let jejího vyvíjení a zdokonalování prošla zhruba 188 různými procesy přepracování a změn konstrukce. Na její konstrukci lze nalézt i prvky připomínající jinou útočnou brokovnici, a to USAS-12 od firmy Daewoo. Na děsivosti jejího účinku ji dodává i fakt, že lze použít i výbušnou munici FRAG-12. Jako většina brokovnic může AA-12 používat jak tzv. "slugs", čili nábojnice s jednou střelou, či tzv. "buckshots" což jsou klasické nábojnice naplněné až desítkami broků, které se po výstřelu během letu rozptylují.

AA-12 s příslušenstvím a digitální kamufláží

 A kde by toto monstrum mohlo najít uplatnění? Především při boji na krátkou vzdálenost, u policejních zásahových jednotek, ale samozřejmě i v armádě, při operacích kde je potřeba masivní palebná síla na malou vzdálenost, v místech častých konfliktů se skupinami organizovaného zločinu jako například v Latinské Americe, Mexiku apod. Všude tam by tato brokovnice jistě našla své využití, jelikož zbraňový arzenál zločinců a drogových kartelů se zdokonaluje a rozrůstá velice rychle a policie a ozbrojené složky obecně by neměly zůstávat určitě pozadu.

 Pro lepší představu o účincích zbraně a její palebné síle vkládám jedno demonstrativní video. Pokud chcete rovnou vidět tohoto miláčka v akci, přeskočte na cca 51 vteřinu videa. ;)

Zdroje:

youtube.com
wikipedia.com
world.guns.ru

Tunguska - postrach vzdušných sil

 V současnosti se dají označit za hlavního hybatele ozbrojených konfliktů především vzdušné síly, ať už bojové stroje či zásobovací a přepravní, poměr palebné síly a "nedotknutelnosti" je u letectva na vysoké úrovní a proto je tato součást armády velmi protěžována. Zároveň s vzdušnými silami se ale rozvíjejí i prostředky protivzdušné obrany. Ty v dnešní době z větší části zastupují střely země-vzduch instalované v nejrůznějších odpalovacích zařízeních, ať už mobilních či statických.

 Kombinace právě těchto střel země-vzduch a dalších zbraňových systémů dala vzniknout protiletadlovým samohybným vozidlům, ke kterým patří i ruský stroj s označením 9K22 Tunguska. Toto vozidlo je postaveno na pásovém podvozku GM-352, jeho modernizovaná varianta nazvaná Tunguska-M1 potom na novějším typu podvozku GM-5975. Vozidlo vzniklo jako náhrada již zastarávajícího stroje Šilka, který plnil roli protiletadlového samohybného prostředku v armádě Sovětského svazu v sedmdesátých letech. Tungusku dnes najdeme ve výzbroji Ruska, Ukrajiny, ale i například Maroka či Indie. Jeji hlavní určení je ničení nízko letících letounů protivníka, především efektivní je v boji s helikoptérami. Je ji možno využít také k likvidaci střel s plochou dráhou letu a ve specifických situacích může najít využití i jako palebná podpora proti pěchotě.

Tunguska na přehlídce v Moskvě

Velkou výhodou je v první řadě mobilita, která znesnadňuje likvidaci Tungusky pomocí dálkově odpalovaných střel, navíc její pohyblivost a průchodnost umožňuje postavit se nepřátelským letounům i v obtížném terénu. Vozidlo je koncipováno jako pásové a při váze 34 tun dokáže vyvinout úctyhodnou rychlost až 65 km/h. Tungusky působí povětšinou ve svazech čítajících 6 strojů, které spolu tvoří určitou "mobilní protiletadlovou baterii" a jsou koordinovány s prostředky průzkumu a včasného varování, které jim dodávají informace o potencionálních nepřátelských cílech.

 Hlavní výzbroj tvoří střely země-vzduch 9M311 (v kódu NATO označené jako SA-19) které jsou schopny likvidovat cíle na vzdálenosti od 2,5 do 8 kilometrů, modernizované verze pak až na vzdálenost 10 km. Jde o dvoustupňové střely na pevné palivo, jejichž navádění je realizováno pomocí systému SACLOS, který využívá radiové vlny. Další výzbroj pak tvoří automatický dvojkanón ráže 30 mm 2A38. Z každého kanónu je možno vést palbu zvlášť, společná kadence potom činí 3 900 až 5 000 ran za minutu. Pro dvojkanón je ve vozidle uloženo celkem 1 904 kusů munice. Tato zbraň díky náměru dokáže vést palbu jak proti vzdušným tak proti pozemním cílům.

Na přední straně věže je pak umístěn kónický sledovací radiolokátor který v kombinaci s parabolickým naváděcím radarem v zadní části věže tvoří komplexní radarový a vyhledávací systém. Z kanonů je možno vést palbu i během jízdy, pro odpalování střel musí ovšem vozidlo stát na místě. Pancéřování Tungusky odolává palbě z ručních zbraní a střepinám. Proti střelám z protitankových zbraní vozidlo prakticky není chráněno.  V současnosti jsou Tungusky modernizovány na verzi M1, která disponuje vylepšeným systémem navádění a sledování cíle, střelami s delším dosahem a dalšími drobnými úpravami.

 Posledního významnějšího nasazení v řadách armády Ruské federace se Tungusky dočkaly v roce 2008 při konfliktu v Jižní Osetii. Bojová hodnota těchto vozidel je dle mého názoru podceňovaná a čistě teoreticky vzato, kdyby se tyto stroje ve větších počtech dostaly do rukou radikálním skupinám působícím například v Afghánistánu či v jiných konfliktních oblastech, dostaly by velice účinný nástroj pro boj s nepřátelskými vrtulníky a nízko letícími útočnými letouny, a jistě by mohly tak působit koaličním armádám mnohem větší ztráty. Proti ovšem hovoří komplexnost a náročnost obsluhy takového zařízení, nemluvě o jeho ceně a dostupnosti pro takovéto skupiny. Samozřejmě tyto stroje by jistojistě nemohly nijak zvrátit poměr sil ve prospěch radikálů, avšak jistě by způsobily nárůst bojového potenciálu těchto militantních skupin.





Zdroje:

www.forum.valka.cz
www.wikipedie.cz

Nová obrněná vozidla pro AČR

 V současnosti je většina našich armádních zakázek a nákupů spojována s nejrůznějšími skandály a kauzami, od údajně zmanipulovaných výběrových řízení, sporných podmínek až po nevhodnou specifikaci dodávky či nepoužitelnost při konečném dodání.

Na obzoru je nyní nová zakázka, konkrétně se má jednat o nákup obrněných vozů MRAP (Mine-resistant ambush-protected), které využívají v současné době koaliční síly v Afghánistánu či Iráku. AČR plánuje tyto vozy zařadit do služby jako velitelská a spojovací vozidla, jejich pořízení plánuje uskutečnit mezi roky 2014 - 2017. Celkem má v úmyslu pořídit 30 těchto vozidel.

Na trhu existuje několik výrobců, kteří produkují vozidla MRAP, které se liší svými parametry, vzhledem i vybavením. Obecně lze ale MRAP charakterizovat jako mohutně pancéřované vozidlo s upraveným podvozkem tak, aby odolal či co nejvíce zmírnil následky výbuchu takzvaných IED - improvizovaných výbušných zařízení, které jsou  především v Afghánistánu velkou hrozbou pro vojáky i personál koaličních sil. Vyznačuje se také vysokým stupněm ochrany proti palbě z ručních zbraní a přídavné zbraňové systémy umožňují v případě přepadení vést účinnou defenzivní palbu.

MRAP Cougar 4x4

Otázka ovšem je, proč AČR plánuje tyto vozy používat jen jako velitelské a spojovací, jelikož dle mého názoru by se nejvíce uplatnily jako hlídková a doprovodná vozidla pro přepravu vojáků právě na misích v zahraničí, ideálně pak v Afghánistánu. V současnosti využívaná lehká obrněná vozidla IVECO se v parametrech ochrany proti palbě z ručních zbraní a proti výbušným systémům s vozidly MRAP nemohou absolutně srovnávat, nehledě na větší přepravní kapacitu MRAPů a jejich sofistikovanější technologie a zařízení.

Navíc kvality MRAPů byly již nesčetněkrát prověřeny právě při nasazení v rámci sil ISAF. Nejvíce tyto vozidla v Afghánistánu využívá americká a britská armáda, která do jejich pořízení a úprav investovala nemalé prostředky. Avšak MRAPy již nejednou prokázaly svou hodnotu, když při explozích nastražených zařízení dokázaly zachránit životy vojáků, kteří by jinak jistojistě neměli šanci přežít.

Na druhou stranu je nutno podotknout, že jako velitelská a spojovací vozidla v AČR nyní slouží upravené ruské transportéry s označením BVP-1, které jsou již notně zastaralé a zcela jistě si vyžadují obměnu.

Nákup vozidel MRAP tedy určitě není neodpostatněný a míra ochrany zdraví a životů vojáků, kterou tyto vozidla jednoznačně poskytují, je minimálně alespoň úměrná jejich pořizovací ceně, dovolil bych si tvrdit že je dokonce vyšší. Jen by možná bylo dobré přehodnotit jejich využití a zařadit některé z nich v budoucnu také jako obrněná vozidla pro přepravu pěchoty. Je ovšem otázkou, jak dopadne celé výběrové řízení a zda bude tato zakázka legislativně, cenově i účelově v pořádku a v souladu s požadavky a standardy. Máme očekávat další kauzu typu CASA či tentokrát půjde o transparentní a účelový nákup bez přehmatů?

MRAP Caiman

Zdroje:

www.armadninoviny.cz
www.wikipedie.cz