V současnosti se dají označit za hlavního hybatele ozbrojených konfliktů především vzdušné síly, ať už bojové stroje či zásobovací a přepravní, poměr palebné síly a "nedotknutelnosti" je u letectva na vysoké úrovní a proto je tato součást armády velmi protěžována. Zároveň s vzdušnými silami se ale rozvíjejí i prostředky protivzdušné obrany. Ty v dnešní době z větší části zastupují střely země-vzduch instalované v nejrůznějších odpalovacích zařízeních, ať už mobilních či statických.
Kombinace právě těchto střel země-vzduch a dalších zbraňových systémů dala vzniknout protiletadlovým samohybným vozidlům, ke kterým patří i ruský stroj s označením 9K22 Tunguska. Toto vozidlo je postaveno na pásovém podvozku GM-352, jeho modernizovaná varianta nazvaná Tunguska-M1 potom na novějším typu podvozku GM-5975. Vozidlo vzniklo jako náhrada již zastarávajícího stroje Šilka, který plnil roli protiletadlového samohybného prostředku v armádě Sovětského svazu v sedmdesátých letech. Tungusku dnes najdeme ve výzbroji Ruska, Ukrajiny, ale i například Maroka či Indie. Jeji hlavní určení je ničení nízko letících letounů protivníka, především efektivní je v boji s helikoptérami. Je ji možno využít také k likvidaci střel s plochou dráhou letu a ve specifických situacích může najít využití i jako palebná podpora proti pěchotě.
 |
| Tunguska na přehlídce v Moskvě |
Velkou výhodou je v první řadě mobilita, která znesnadňuje likvidaci Tungusky pomocí dálkově odpalovaných střel, navíc její pohyblivost a průchodnost umožňuje postavit se nepřátelským letounům i v obtížném terénu. Vozidlo je koncipováno jako pásové a při váze 34 tun dokáže vyvinout úctyhodnou rychlost až 65 km/h. Tungusky působí povětšinou ve svazech čítajících 6 strojů, které spolu tvoří určitou "mobilní protiletadlovou baterii" a jsou koordinovány s prostředky průzkumu a včasného varování, které jim dodávají informace o potencionálních nepřátelských cílech.
Hlavní výzbroj tvoří střely země-vzduch 9M311 (v kódu NATO označené jako SA-19) které jsou schopny likvidovat cíle na vzdálenosti od 2,5 do 8 kilometrů, modernizované verze pak až na vzdálenost 10 km. Jde o dvoustupňové střely na pevné palivo, jejichž navádění je realizováno pomocí systému SACLOS, který využívá radiové vlny. Další výzbroj pak tvoří automatický dvojkanón ráže 30 mm 2A38. Z každého kanónu je možno vést palbu zvlášť, společná kadence potom činí 3 900 až 5 000 ran za minutu. Pro dvojkanón je ve vozidle uloženo celkem 1 904 kusů munice. Tato zbraň díky náměru dokáže vést palbu jak proti vzdušným tak proti pozemním cílům.
Na přední straně věže je pak umístěn kónický sledovací radiolokátor který v kombinaci s parabolickým naváděcím radarem v zadní části věže tvoří komplexní radarový a vyhledávací systém. Z kanonů je možno vést palbu i během jízdy, pro odpalování střel musí ovšem vozidlo stát na místě. Pancéřování Tungusky odolává palbě z ručních zbraní a střepinám. Proti střelám z protitankových zbraní vozidlo prakticky není chráněno. V současnosti jsou Tungusky modernizovány na verzi M1, která disponuje vylepšeným systémem navádění a sledování cíle, střelami s delším dosahem a dalšími drobnými úpravami.
Posledního významnějšího nasazení v řadách armády Ruské federace se Tungusky dočkaly v roce 2008 při konfliktu v Jižní Osetii. Bojová hodnota těchto vozidel je dle mého názoru podceňovaná a čistě teoreticky vzato, kdyby se tyto stroje ve větších počtech dostaly do rukou radikálním skupinám působícím například v Afghánistánu či v jiných konfliktních oblastech, dostaly by velice účinný nástroj pro boj s nepřátelskými vrtulníky a nízko letícími útočnými letouny, a jistě by mohly tak působit koaličním armádám mnohem větší ztráty. Proti ovšem hovoří komplexnost a náročnost obsluhy takového zařízení, nemluvě o jeho ceně a dostupnosti pro takovéto skupiny. Samozřejmě tyto stroje by jistojistě nemohly nijak zvrátit poměr sil ve prospěch radikálů, avšak jistě by způsobily nárůst bojového potenciálu těchto militantních skupin.
Zdroje:
www.forum.valka.cz
www.wikipedie.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat