Nechci zde nijak tento izraelský skvost hanit, tento článek má za účel poukázat na to, že i sebemodernější a dokonalejší vojenská technika může být překonána a zdevastována za použití mnohem "konvenčnějších" avšak vychytralých metod a technik boje.
V roce 2004 byla verze tanku Merkava s označením Mk.4 oficiálně uvedena do provozu a užívání, izraelské ministerstvo obrany tento typ velice vychvalovalo a protěžovalo, nutno říci že vesměs právem. Avšak každá novinka na poli vojenské techniky mívá své "porodní neduhy", které se musí odhalit teprve používáním v bojových podmínkách a následně odstranit. To by ale nebyl zas takový problém, jelikož s tímto vojenské elity počítaly, problémem byla spíše reakce protivníka na tank Merkava. Konkrétně členové militantního hnutí Hizballáh rozhodně nezaháleli, a začali tvořit vlastní taktiku, jak s těmito moderními nebezpečnými obrněnci bojovat. Je docela dost dobře možné, že získali nějakým způsobem technické nákresy či informace o tomto vozidle, ačkoliv jsou střeženy jako oko v hlavě, nějaké informace přece jen nejspíše uniknout musely. Zčásti šlo také nejspíše o zkušenosti s tímto tankem, který začal být okamžitě v problematických oblastech Izraelem nasazován.
 |
| Merkava Mk.4 pálící na cíl |
Libanonská válka z roku 2006 začala z důvodu raketových útoků hnutí Hizballáh na izraelská obydlená území, Izrael se proto rozhodl nenechat si takovéto provokace líbit, a spustil ofenzivu, která se měla odehrávat hlavně na Golanských výšinách, v severním Izraeli a Libanonu, kde dle všeho měl Hizballáh svoje základny a odkud byly často právě tyto rakety odpalovány.
Ozbrojené akce byly vedeny v širokém rozsahu, zde se budu věnovat pouze tankovému boji, respektive nasazení Merkav proti nepříteli, vesměs pěšího charakteru.
Avšak izraelské tankisty a jejich nadřízené čekalo nepříjemné překvapení. Prvním problémem bylo, že zdaleka všechny osádky ještě nebyly plně seznámeny a "aklimatizovány" s novým typem tanku, navíc těsně před zahájením ofenzivy údajně část tankových sborů prováděla náročná cvičení, a nebyl jim dopřán dostatečný odpočinek.
Nejspíše hrálo roli také to, že osádky Merkav nebyly dostatečně informovány, jaký typ boje je nejspíše čeká, a na co se mají připravit.
Proto se stalo, že obrněné sbory již od počátku ofenzivy začaly zaznamenávat časté poškozené tanky či dokonce ztráty na životech. Hovoří se o 40 – 50 zasažených tancích, přičemž o život přišlo zhruba 30 příslušníků obrněných sborů. Dalších 100 vojáků bylo potom zraněno. Celkově došlo v 44 % případů, kdy protitanková střela stroj zasáhla, k proražení pancíře a poškození vnitřku tanku či zranění či usmrcení osádky. Toto číslo bylo pro izraelské armádní elity alarmující.
Celá tato prekérní situace pramenila z toho, že Na Merkavy byla vedena palba z moderních ručních protitankových zbraní s výbornou průbojnou kapacitou, ze skrytých pozic v nepřehledném terénu. Navíc bojovníci Hizballáhu byli podle všeho dobře obeznámeni s konstrukcí tanku a jeho možnostmi. Věděli, kde má slabá místa, kam je třeba vést palbu, z jakého úhlu nejlépe zaútočit. Hizballáh v té době vlastnil jedny z nejmodernějších protitankových ručních zbraní, používané evropskými armádami, kupříkladu systém MILAN, nebo ruské střely AT-3 Sagger či Kornet. Ty dokázaly v rukou zkušeného a patřičně proškoleného bojovníka napáchat na izraelských obrněncích kardinální škody.
Mimoto
také taktika nasazení Merkav nebyla nejúčelnější, tanky dle dostupných zdrojů
vedly převážně „statický“ boj, nevedly palbu za jízdy, přestože kvalitní
systémy řízení palby a stabilizátory toto velice dobře umožňovaly. Také součinnost s pěchotou, která měla poskytovat ochranu před přepady a náhlými útoky ze zálohy, nebyla evidentně dostačující.
Hovoří se také o dopadech škrtů v rozpočtu
pro obrněné sbory, které zamezily nákupu a instalaci kouřových štítů do všech
strojů nebo dostatečného počtu munice pro minomety.
Navíc, pokud skutečně došlo k úniku informací o konstrukci a nových vylepšeních Merkavy Mk.4, je toto potom možno označit za částěčné selháni izraelských tajných služeb a vojenské rozvědky.
Tato informace ovšem není stoprocentně ověřená a validní, čili je možné, že realita je poněkud jiná, a existuje několik verzí vyjádření k tomuto tématu.
Podle mého názoru svůj díl odvedla také vynalézavost, a schopnosti improvizace, upravit styl boje novému protivníkovi, což Hizballáh evidentně dokázal. Využil znalost terénu, nepřehlednost, spousty potencionálních úkrytů a palebných postů, odkud mohly být protitankové střely odpalovány při zachování momentu překvapení.
Závěrem snad jen to, že Izraelci tímto dostali citelnou ránu, a jejich představy o dominanci Merkavy v nekonvenčně vedeném boji, v asymetrickém konfliktu, se ukázaly jako mylné. Tyto negativní zkušenosti vedly mimojiné k tomu, že IDF urychlilo vývoj nového systému aktivní ochrany vozidla APS, použitého například následně na novém obrněném vozidle Namer.
Zdroje: Novák M. (2013) Vývoj a modernizace izraelských obrněných sborů od skončení Studené války
Machala D. (2012) Tank Merkava : nejobávanější pancéřový kolos Blízkého Východu.
www.military-today.com
Žádné komentáře:
Okomentovat