Vítězní odvážní

 Svět o nich mnoho neví, jejich identita je přísně střežená a utajovaná, stejně jako cíle jejich misí a konkrétní nasazení. Obecně se ví že existují a že patří k nejlepším. Slouží Jejímu Veličenstvu a své vlasti. Avšak jejich existence je zahalena rouškou tajemství. I přesto však existují dostupné informace o jejich nejúspěšnějších misích, o struktuře, výzbroji a přijímacím procesu, náročnosti výcviku a používaných metodách.

O kom že je řeč? O speciální jednotce britské armády s názvem SAS. Její vznik je datován už do období druhé světové války, za zakladatele je považován britský voják sir Archibald David Stirling, který stál u zrodu základní koncepce jednotky SAS. Původně Stirling působil u jednotek Commandos, kterými se také inspiroval a tak rozvinul taktiku a koncept útoků malých výborně vyzbrojených a vycvičených jednotek, které měly za úkol narušovat linie nepřítele, působit rozruch, operovat za liniemi a uskutečňovat nájezdy na nepřátelská postavení, sabotovat infrastrukturu a vést útočné operace menšího rozsahu.

Po skončení druhé světové války byla jednotka SAS rozpuštěna, ale o dva roky později byla znovu zformována jako 21. pluk SAS, v roce 1952 byl vytvořen 22. pluk pod vedením Michaela Calverta, veterána z Malajsie a následně v roce 1959 byl vytvořen 23. pluk SAS. Všechny tři pluky existují i v současnosti, přičemž 22. je pravidelný a zbývající dva jsou záložní.

Znak jednotky SAS s mottem "Who dares wins"

Z jejich nejznámějších akcí bych zmínil jako první nasazení v Ománu a bitvu u Mirbatu.  Ta se odehrála v roce 1972 během rebelie v Ománu, kde byli vojáci SAS nasazeni jako poradci a výcvikoví instruktoři ománských vojáků a bezpečnostních sborů. Ománšní povstalci zaútočili na výcvikový objekt kde bylo přítomno 9 členů SAS, jelikož jejich cílem byl Mirbatský přístav a pozice britů jim stála v cestě a působila také jako předsunuté hlídkové stanoviště.

Dle výpovědí účastníků byli přítomni také pákistánští vojáci, bojující na straně britů, avšak při útoku zhruba 250 rebelů odmítali poskytnout pomoc, jelikož jejich úkoly byly prý primárně administrativní, avšak posléze se k obraně připojili. Vojáci SAS byli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi, puškami L1A1, těžkým kulometem Browning M2HB a jedním pěchotním minometem. Rebelové byli vyzbrojení většinou ruskými Ak-47 a také minomety. Jedinou vyjímku představovalo 25-liberní dělo, které měli k dispozici Britové, a jeden člen SAS z něj vedl palbu proti útočícím členům. Obvykle jsou k obsluze takového děla určeni alespoň tři vojáci, ideálně pak vojáků šest, ale vzhledem k situaci musel dělo obsluhovat pouze jeden muž.

Celkem se do boje zapojilo zhruba 300 povstalců, kteří vedli útok na pozice Britů a jejich spojenců, vojákům SAS se podařilo přivolat si leteckou podporu. Vojáci pozice udrželi do příjezdu posil a podařilo se jim útok značné přesily odrazit. Avšak zaplatili za to cenou nejvyšší tři vojáci SAS a jeden byl raněn. Na straně ománských vojáků byly také ztráty, avšak odražení útoku takové přesily jednoznačně svědčí o kvalitách vojáků SAS a zaslouží si obdiv a úctu.

Další akcí, kde se příslušníci Special Air Service vyznamenali svými činy, bylo osvobození rukojmích během únosu na Íránské ambasádě v Londýně v roce 1980. Šestičlenná skupina teroristů zde obsadila budovu íránského velvyslanectví a zadržela 26 rukojmích. Únosci požadovali propuštění 91 svých vězněných druhů a uznání autonomie oblasti na jihu Íránu s ropnými nalezišti. Pět dní probíhala vyjednávání a britská policie hodnotila situaci a plánovala její řešení. Šestý den ovšem únosci zabili jedno z rukojmích a jeho tělo doslova vyhodili ven před budovu. Britská vláda se rozhodla jednat a proto dala týmu SAS zelenou. 5. května 1980 tak dva týmy příslušníků SAS v černých kombinézách s plynovými maskami a samopaly v rukou provedly útok na únosce s cílem osvobodit rukojmí a zlikvidovat teroristy. Během boje vojáci zabili pět z celkových šesti únosců a jeden zaměstnanec velvyslanectví byl zabit teroristy při zjištění, že do budovy pronikla zásahová jednotka. Ačkoliv zemřeli dva rukojmí, akce proběhla relativně úspěšně a na straně SAS nebyly žádné ztráty a ostatních 24 rukojmích vyvázlo v pořádku. Je nutné podotknout, že při akci zdaleka vše neprobíhalo podle plánu, objevilo se několik vážných komplikací, se kterými se ale příslušníci SAS dokázali rychle a efektivně vypořádat. Při vnikání prvního týmu do budovy oknem s balkony ve druhém patře se jeden z členů SAS při slaňování ze střechy budovy zamotal do lana, ostatním se ho po chvíli podařilo vyprostit, avšak při poskytování pomoci svému kolegovi rozbili okno u jednoho z balkonů, čímž upozornili hlukem teroristy, že se venku něco děje. Další selhání přišlo při samotné akci uvnitř budovy, kdy se jednomu z vojáků před střelbou na teroristu zasekl jeho samopal a musel tak bleskově přezbrojit na pistoli. Rozhodovaly vteřiny.  I přes tyto nesnáze se nakonec mužům z SAS podařil obdivuhodný výkon a jejich mise skončila úspěšně.

Třetí, neméně významnou akcí SAS byl potom lov na rakety SCUD během první války v Zálivu. Týmy SAS zde dostaly úkoly spojené s průzkumem, monitorováním a záškodnickými akcemi za nepřátelskými liniemi, hluboko v Iráckém území. Tým nazvaný volacím znakem "Bravo Two Zero" měl za úkol lokalizovat optické kabely které byly nataženy pod zemí a přerušit toto vedení, v případě odhalení odpalovacích zařízení SCUD měla za cíl je zlikvidovat přímo nebo na ně navést letecký úder. Celou operaci ale provázela smůla a neštěstí. Po problémech s nefunkční radiostanicí a špatnými frekvencemi byla hlídka SAS odhalena mladým pastevcem, který zalarmoval nedaleko stojící irácké vojáky. Hlídka SAS se tedy musela stáhnout, avšak v patách jim byli iráčtí vojáci s obrněnými vozy. Během ústupu ztratila hlídka dva muže v důsledku podchlazení, jeden byl zabit v boji a čtyři byli zajati iráckými vojáky, jediný člen hlídky unikl a na vlastní pěst ušel celkem 290 km nehostinnou iráckou krajinou s minimem zásob, na pokraji vyčerpání a neustále s nepřátelskými jednotkami pohybujícími se v okolí. Nakonec se dostal do sousední Sýrie, odkud se poté vrátil zpět do Británie. Ostatní zajatí členové hlídky byli později propuštěni.

Členové hlídky Bravo Two Zero

 Dnes patří jednotka SAS k nejlépe vycvičeným a vyzbrojeným speciálním útvarům na světě. Je známa především pro tvrdost svého výcviku a přijímacího procesu, který naprosto nic neodpouští a člověk si při něm sáhne na absolutní dno svých možností. SAS se také stala vzorem pro mnoho jiných speciálních jednotek po celém světě a dodnes působí bývalí její členové jako nejrůznější instruktoři či poradci ať už ve vládních ozbrojených silách, nebo v soukromých vojenských společnostech.





Zdroje: 

Válka Revue Speciál - Speciální jednotky celého světa
www.wikipedia.org

Main battle tank - univerzální pásovec

 Doba, kdy byl tank králem bojiště a patřil k nejdůležitějším  složkám ozbrojených sil již pominula, avšak i dnes si uchovává svůj význam jako prostředek ochrany kombinovaný s mobilitou a masivní palebnou silou.

 V současnosti existuje nepřeberné množství zbraňových systémů které dokážou velice efektivně vyřadit tank z provozu i na velké vzdálenosti, i prostý pěšák může být pro tank velice nebezpečný díky moderním sofistikovaným protitankovým zbraním jednotlivce. Navíc povaha konfliktů v dnešní době nasazení tanků také příliš nepřeje. Pryč jsou masivní bitvy stovek obrněnců v rozsáhlých mezistátních válkách, použití tanků v současných konfliktech zdaleka nedosahuje rozsahu nasazení v minulosti a nyní spíše plní podpůrnou a odstrašující roli.

 Stejně jako každá jiná vojenská technika i tanky si prošly svým vývojem a jeho posledním článkem je kategorie MBT (main battle tank). Jde vlastně o takový derivát z předchozích typů tanků, kombinuje vlastnosti lehkých, středních i těžkých tanků a tvoří tak univerzální prostředek pro vedení bojové činnosti. Současné tanky kategorie MBT disponují výbornou pohyblivostí a průchodností, kvalitním pancéřováním a velkou palebnou silou, doplňenou o moderní elektronická sledovací zařízení a systémy řízení palby.

 Jedinou nevýhodu spatřuji ve velké závislosti moderních tanků na elektronice, jelikož v případě vyřazení elektroniky se tank stává prakticky neškodným nebo se alespoň rapidně snižuje jeho účinnost. Jinak jde podle mého názoru o vysoce technologicky vyspělé stroje schopné řešit většinu pozemních bojových operací bez nutnosi použití další specializované techniky.

 Nelze nezmínit také nejrůznější dokumentární pořady či publikace, kde označují určitý současný typ tanku jako "nejlepší či nejmodernější tank na světě". Nejčastěji jsem na toto narazil v případě amerického tanku M1 Abrams, a takovéto označení je podle mě nesmyslné, leckdy až směšné. Jelikož co se týče ostatních tanků kategorie MBT jako jsou například Merkava, Leopard II, Challenger II či T90, rozhodně za svým americkým konkurentem nezaostávají, naopak jej v některých charakteristikách značně překonávají.  Navíc označit nějaký tank za nejlepší ze všech je velice neobjektivní, jelikož kdyby se tyto stroje měly potkat v boji, rozhodovaly by hlavně okolnosti, bojové podmínky a kvalita jejich posádek, jelikož technologicky jsou všechny na vysoké úrovni a to že jeden z tanků má kanón větší ráže než druhý neznamená ještě stoprocentní výhodu.

 Zde bych se rád stručně věnoval některým tankům zde zmíněným. Jako první něco málo o tanku M1 Abrams. Tento asi nejznámější současný tank se poprvé objevil v armádě Spojených států v 80. letech a od té doby zaznamenal již bezpočet modernizací a modifikací. Je osazen 105 mm kanonem M68 s drážkovaným vývrtem hlavně, další výzbroj tvoří kulomet ráže .50 a dva kulomety ráže 7,62x51 mm. Odpružení zajišťují v tomto případě torzní tyče, tank pohání turbínový motor Honeywell o síle 1500 koní. verze M1A1 a M1A2 jsou potom vybaveny kanonem ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně. Tank se osvědčil především při obou válkách v Perském zálivu a v konfliktu v Afghánistánu. Má jej ve výzbroji kromě Spojených států také Austrálie, Egypt či Saúdská Arábie.

 Dalším z obrněnců je pak izraelský tank Merkava. Tento tank je konstruován tak, aby zajistil maximální možnou ochranu posádce, motor je umístěný vpředu a věž naopak v zadní části podvozku, jako je tomu v případě moderních samohybných děl. Existuje ve čtyřech verzích, označovaných podobně jako britská vozidla slovem Mark (Mk. I, Mk.2, Mk.3, Mk.4)  Umístěním pohonné jednotky vpředu bylo také docíleno zvětšení přepravního prostoru na zádi tanku. To umožňuje použití tanku pro převoz pěchoty nebo jako prostředku pro bezpečný převoz raněných. Výzbroj tvoří kanón ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně izraelské výroby, doplněný o kulomet ráže .50 a dva kulomety ráže 7,62 mm. Tank disponuje také 60 mm vestavěným minometem, schopným pálit kouřové granáty. Pohon zajišťuje turbodieselový motor o výkonu 1 500 koňských sil. Tank dokáže vyvinout rychlost až 63 km/h na silnici a 54 km/h na nezpevněné komunikaci.

 Ve vývoji MBT nezůstalo pozadu ani Rusko a jejich tank T90 je toho zářným příkladem. Jako jeho konkurenti existuje i tento typ v několika rozličných verzích. Vyznačuje se především nízkou a zploštělou věží, která mu dodává nízký profil a přispívá tak k pasivní ochraně tanku. Je vyzbrojen kanónem ráže 125 mm s hladkým vývrtem, který umožňuje vystřelovat také naváděné protitankové střely. Sekundární výzbroj pak tvoří 12,7 mm kulomety, jeden na věži tanku a jeden spřažený. Věž tanku může být osazena také přídavným reaktivním pancířem, který ještě zvyšuje ochranné vlastnosti tanku a chrání především před protitankovými kumulativními střelami. Tank může být vybaven několika typy motorů, z nichž nejsilnější je model V-96 dvanáctiválec s 1 250 koňskými silami. V současnosti je produkce a modernizace tanku T90 pro ruskou armádu zastavena a ve vývoji je nový typ tanku označovaný jako T-99 Universal Combat Platform. Tento typ by měl spatřit světlo světa v roce 2020.

 Co se týče vývoje kategorie MBT, je pravděpodobné že se bude ubírat směrem zvyšování ochrany posádky, vývojem nových typů výzbroje a dokonalejších systémů řízení palby a vyhledávání cílů. Troufám si říct, že nebude trvat dlouho a po tankodromech se budou prohánět kolosy vyzbrojené elektromagnetickými děly či laserovými zbraněmi, schopné dosáhnout vysokých rychlostí a odolávající běžným konvenčním střelám. Možná se v budoucnu objeví stroje schopné kromě pozemního boje zároveň působit jako efektivní prostředky protiletadlové a protiraketové obrany. Nynější vývoj a směr, kterým se technologie ubírají tomu přinejmenším nasvědčují.



Zdroje:

http://www.militaryfactory.com
http://www.wikipedia.org

F-35 Lightning II pro izraelskou armádu

Izraelské ozbrojené síly, označované také zkratkou IDF (Israeli defence forces) patří mezi jedny z nejmoderněji vybavených armád na světě, jelikož bezpečnostní prostředí regionu, kde se Izrael nachází, je značně nestabilní a Izrael se z událostí let minulých přesvědčil, že se nevyplácí na ozbrojených silách šetřit.

Není proto vůbec žádným překvapením, že v tomto trendu hodlá Izrael nadále pokračovat a vynakládá nemalé prostředky na nejnovější zbraňové systémy i technologie. V současnosti se více a více rozšiřuje a upřednostňuje role letectva jako základního prvku jak útočných tak obranných operací na úkor klasické pěchoty či motorizovaných jednotek. Kombinace rychlosti, možnosti nasazení v krátkém čase i na vzdálených místech, vysoké palebné síly a relativně vysoké ochrany dávají letectvu obrovskou výhodu a jsou tak určujícími faktory, kvůli kterým jsou vzdušné síly tak populární.

Jinak tomu není ani v Izraeli. V současnosti je hlavním stíhacím letounem izraelského letectva americký F-15 Eagle, v roli víceúčelového letounu je jím pak F-16 Fighting Falcon. Tyto letouny, přes své veškeré nesporné kvality, jsou ovšem už poněkud zastaralé konstrukce a s vývojem prostředků protiletadlové obrany se jejich efektivnost snižuje. Proto izraelská vláda rozhodla o nákupu nejmodernějších letounů F-35 Lightning II od americké společnosti Lockheed - Martin.

Jde o jednomístný jednomotorový stroj páté generace víceúčelových stíhacích letounů. Tento letoun je navržen tak, aby byl schopen jak útoků na pozemní cíle, tak vzdušné obrany či průzkumných misí. Stejně jako jeho předchůdce F-22 Raptor je Lightning navržen a zkonstruován s využitím technologie stealth, zkosené plochy a speciální nátěr odrážejí radarové vlny a snižují tak razantně radarový obraz vysílaný letounem.

Velice zajímavá je zde použitá technologie displeje zabudovaného v přilbě pilota. Veškeré údaje o cíli, zaměřovací systém a ovládací rozhraní zbraňových systémů se v podstatě promítá pilotovi před očima a není proto fixován na zabudovaný displej v kokpitu letounu.

                                                  přilba se zabudovaným displejem


Letoun Lightning může být vyzbrojen celou škálou zbraní podle typu operace, základní výzbroj tvoří 25 mm čtyřhlavňový kanón, ze střel vzduch-vzduch pak jmenujme např. střely AMRAAM či Sidewinder, letoun může nést také laserem naváděné bomby či termonukleární hlavici a vyjímkou nejsou ani protilodní střely.

Celkem hodlá izraelská vláda nakoupit 19 strojů F-35 Lightning II v celkové hodnotě 2,75 miliardy USD. Do budoucna není vyloučené, že IDF pořídí až 50 dalších strojů, předběžné plány s tím momentálně počítají a izraelské letectvo je ochotno investovat do těchto strojů i v následujících letech. První provozuschopné letouny by měly spatřit světlo světa v roce 2015, ovšem trénovat na nich budou moci izraelští piloti již o rok dříve ve Spojených státech.

Izrael si dobře uvědomuje nebezpečí v podobě nevyzpytatelného Íránu a jeho jaderného programu, letouny Lightning II by proto v budoucnu měly být také jedním z prostředků, kterým by v případě potřeby Izrael pravděpodobně zasáhl proti Íránským jaderným zařízením.

První letouny mají být dle plánu umístěny na letecké základně IDF Nevatim v Negevu. Tyto moderní letouny jistě značně zvýší bojový potenciál izraelských ozbrojených sil, avšak bude ještě několik let trvat, než tyto letouny zcela nahradí stávající stroje F-16, které budou v nejbližší době i nadále tvořit páteř izraelského letectva.


Zdroje:
www.idf.il

Rapaport A. (2010) The IDF and the lessons of the second Lebanon war

CZ 805 BREN - kvalitní novinka či propadák?

  Když bychom vedle sebe umístili dvě fotografie zobrazující příslušníky Armády České republiky a například US army na straně druhé, první, co člověka alespoň lehce se zajímajícího o tuto problematiku uhodí do očí, je jejich pěchotní výzbroj, respektive útočná puška. Navzdory nesporným kvalitám naší pušky Vz. 58 je jasné, že její konstrukce je notně zastaralá a v porovnání s modernějšími zbraněmi působí až směšně. Je nutno podotknout, že ve srovnání se jinými typy zbraní používanými západními armádami Vzor 58 notně pokulhává.

 To byl také jeden z impulzů, proč se Česká Zbrojovka pustila do vývoje nové útočné pušky dle současných standardů a vývojových trendů. Na první pohled zbraň zaujme moderním designem,  některé konstrukční prvky částečně připomínají pušku SCAR či HK417.

 Velkou výhodou a inovativním prvkem je pojetí zbraně jako konvertibilního systému, který výměnou hlavně, plynové trubice, závorníku a šachty zásobníku umožňuje změnit ráži pušky ze standartní ráže NATO 5,56x45 mm na ráži 7,62x39 mm, což je ráže pušky SA58 v současnosti využívaná AČR. Lze ovšem zbraň konvertovat i pro ráži 6,8x43 mm Remington SPC.

 Standartně je zbraň osazena pevnými sklopnými mířidly, umožňuje ovšem použití dalšího vybavení díky liště Picatinny, zbraň lze osadit například kolimátorem, nočním viděním, laserovým zaměřovačem či optickým zaměřovačem.

 Puška má sklopnou pažbu, která se podobně jako u Vzoru 58 sklápí na stranu podél těla zbraně. Pažba je zároveň výsuvná a může být zcela vyjmuta k dosažení větší kompaktnosti.

 V médiích jsme se mohli setkat s tvrdou kritikou a negativními názory na novou útočnou pušku, pravda je ovšem taková, že problémy provázejí v podstatě každou novou zbraň, která ještě nebyla testována v poli a zářné příklady jsou například britská armádní puška L85A1 v době svého zavádění do výzbroje nebo i známá americká puška M16, ani jedna z těchto zbraní nebyla v době svého uvedení bezchybná a provázely je časté potíže a vady.

 Zbraň byla srovnávána s útočnou puškou SCAR od belgické zbrojovky FN, jelikož tato zbraň byla konkurentem CZ 805 ve výběrovém řízení na novou útočnou pušku pro AČR.  Naše zbraň byla v testech co se týče dostřelu, přesnosti a především ceny, belgickým SCAREM poražena na celé čáře, avšak je nutno podotknout, že SCAR už nějakou dobu funguje a je prověřen bojovým nasazením například v Iráku či Afghánistánu a v tom tkví jeho nesporná výhoda.

 Pro CZ 805 naopak mluví fakt, že SCAR nelze konvertovat do ráže 7,62x39 mm, což není zrovna výhodné, jelikož AČR disponuje obrovským množstvím této munice a v případě pořízení SCARu by bylo nutné nakoupit i další dodatečnou munici.

 Co mě osobně ovšem přijde zarážející je fakt, že tato zbraň zvítězila ve výběrovém řízení na novou útočnou pušku AČR bez odpovídajících vojenských zkoušek a testování které by umožnilo odhalit a posléze odstranit nejzávažnější vady a nedostatky. Osobně věřím tomu, že puška CZ 805 by se po doladění detailů a řádném otestování při střelbách v bojových podmínkách stala kvalitní a spolehlivou zbraní bez výraznějších vad, avšak celý proces výběru a hodnocení je velice uspěchaný a počáteční technické závady se jistojistě daly očekávat.

 Dle vyjádření nejmenovaného člena AČR je puška CZ 805 poměrně kvalitně zpracovanou zbraní, umožňující rychlé rozebrání, snadnou údržbu a konverzi na jinou ráži, což je dle jeho slov považováno za klíčové. Při střelbě vykazuje dobré vlastnosti, zpětný ráz je minimální. Je to samozřejmě věc názoru jednotlivců, avšak můj názor je ten, že puška CZ 805 si jistě nezaslouží být zatracována již na svém zrodu a jen čas ukáže, zdali se bude moci postavit po bok ostatních moderních útočných pušek či zůstane v propadlišti dějin jako nepříliš úspěšný model.

Vítejte na mém blogu

 Tenhle blog tvořím pro všechny vojenské a bezpečnostní nadšence, mezi které se sám počítám, a jelikož v dnešní době není snad dne kdy bychom z médií neslyšeli slova jako konflikt, ozbrojený střet, jaderný program, vojenské cvičení či něco podobného. Navzdory tomu že doba velkých masových válek již pominula, svět rozhodně není bezpečnější a do budoucna ani nebude.

 Na následujících stránkách se Vás pokusím seznámit s novinkami ve světě vojenství a technologií, stejně jakožto i s některými významnými událostmi z minulosti, které osobně považuji za zajímavé a hodné pozornosti. Není vyloučené že občas zabrousím i hlouběji do historie, a objeví se zde článek o nějaké záležitosti například z doby Druhé světové války, která měla ale zásadní význam pro pozdější vývoj a myšlení.

 Budu se snažit doplňovat fakta především mými osobními názory a postřehy, či nějakými úvahami, proto chápu že ne vždy mohou odpovídat představám Vás čtenářů, od toho jsou tu komentáře, takže určitě neváhejte a směle komentujte, pokud možno věcně a slušně. :)

 Doufám, že si alespoň někteří z vás v mých článcích najdou něco zajímavého a přínosného a že tak moje práce splní alespoň částečně svůj účel.