Vítězní odvážní

 Svět o nich mnoho neví, jejich identita je přísně střežená a utajovaná, stejně jako cíle jejich misí a konkrétní nasazení. Obecně se ví že existují a že patří k nejlepším. Slouží Jejímu Veličenstvu a své vlasti. Avšak jejich existence je zahalena rouškou tajemství. I přesto však existují dostupné informace o jejich nejúspěšnějších misích, o struktuře, výzbroji a přijímacím procesu, náročnosti výcviku a používaných metodách.

O kom že je řeč? O speciální jednotce britské armády s názvem SAS. Její vznik je datován už do období druhé světové války, za zakladatele je považován britský voják sir Archibald David Stirling, který stál u zrodu základní koncepce jednotky SAS. Původně Stirling působil u jednotek Commandos, kterými se také inspiroval a tak rozvinul taktiku a koncept útoků malých výborně vyzbrojených a vycvičených jednotek, které měly za úkol narušovat linie nepřítele, působit rozruch, operovat za liniemi a uskutečňovat nájezdy na nepřátelská postavení, sabotovat infrastrukturu a vést útočné operace menšího rozsahu.

Po skončení druhé světové války byla jednotka SAS rozpuštěna, ale o dva roky později byla znovu zformována jako 21. pluk SAS, v roce 1952 byl vytvořen 22. pluk pod vedením Michaela Calverta, veterána z Malajsie a následně v roce 1959 byl vytvořen 23. pluk SAS. Všechny tři pluky existují i v současnosti, přičemž 22. je pravidelný a zbývající dva jsou záložní.

Znak jednotky SAS s mottem "Who dares wins"

Z jejich nejznámějších akcí bych zmínil jako první nasazení v Ománu a bitvu u Mirbatu.  Ta se odehrála v roce 1972 během rebelie v Ománu, kde byli vojáci SAS nasazeni jako poradci a výcvikoví instruktoři ománských vojáků a bezpečnostních sborů. Ománšní povstalci zaútočili na výcvikový objekt kde bylo přítomno 9 členů SAS, jelikož jejich cílem byl Mirbatský přístav a pozice britů jim stála v cestě a působila také jako předsunuté hlídkové stanoviště.

Dle výpovědí účastníků byli přítomni také pákistánští vojáci, bojující na straně britů, avšak při útoku zhruba 250 rebelů odmítali poskytnout pomoc, jelikož jejich úkoly byly prý primárně administrativní, avšak posléze se k obraně připojili. Vojáci SAS byli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi, puškami L1A1, těžkým kulometem Browning M2HB a jedním pěchotním minometem. Rebelové byli vyzbrojení většinou ruskými Ak-47 a také minomety. Jedinou vyjímku představovalo 25-liberní dělo, které měli k dispozici Britové, a jeden člen SAS z něj vedl palbu proti útočícím členům. Obvykle jsou k obsluze takového děla určeni alespoň tři vojáci, ideálně pak vojáků šest, ale vzhledem k situaci musel dělo obsluhovat pouze jeden muž.

Celkem se do boje zapojilo zhruba 300 povstalců, kteří vedli útok na pozice Britů a jejich spojenců, vojákům SAS se podařilo přivolat si leteckou podporu. Vojáci pozice udrželi do příjezdu posil a podařilo se jim útok značné přesily odrazit. Avšak zaplatili za to cenou nejvyšší tři vojáci SAS a jeden byl raněn. Na straně ománských vojáků byly také ztráty, avšak odražení útoku takové přesily jednoznačně svědčí o kvalitách vojáků SAS a zaslouží si obdiv a úctu.

Další akcí, kde se příslušníci Special Air Service vyznamenali svými činy, bylo osvobození rukojmích během únosu na Íránské ambasádě v Londýně v roce 1980. Šestičlenná skupina teroristů zde obsadila budovu íránského velvyslanectví a zadržela 26 rukojmích. Únosci požadovali propuštění 91 svých vězněných druhů a uznání autonomie oblasti na jihu Íránu s ropnými nalezišti. Pět dní probíhala vyjednávání a britská policie hodnotila situaci a plánovala její řešení. Šestý den ovšem únosci zabili jedno z rukojmích a jeho tělo doslova vyhodili ven před budovu. Britská vláda se rozhodla jednat a proto dala týmu SAS zelenou. 5. května 1980 tak dva týmy příslušníků SAS v černých kombinézách s plynovými maskami a samopaly v rukou provedly útok na únosce s cílem osvobodit rukojmí a zlikvidovat teroristy. Během boje vojáci zabili pět z celkových šesti únosců a jeden zaměstnanec velvyslanectví byl zabit teroristy při zjištění, že do budovy pronikla zásahová jednotka. Ačkoliv zemřeli dva rukojmí, akce proběhla relativně úspěšně a na straně SAS nebyly žádné ztráty a ostatních 24 rukojmích vyvázlo v pořádku. Je nutné podotknout, že při akci zdaleka vše neprobíhalo podle plánu, objevilo se několik vážných komplikací, se kterými se ale příslušníci SAS dokázali rychle a efektivně vypořádat. Při vnikání prvního týmu do budovy oknem s balkony ve druhém patře se jeden z členů SAS při slaňování ze střechy budovy zamotal do lana, ostatním se ho po chvíli podařilo vyprostit, avšak při poskytování pomoci svému kolegovi rozbili okno u jednoho z balkonů, čímž upozornili hlukem teroristy, že se venku něco děje. Další selhání přišlo při samotné akci uvnitř budovy, kdy se jednomu z vojáků před střelbou na teroristu zasekl jeho samopal a musel tak bleskově přezbrojit na pistoli. Rozhodovaly vteřiny.  I přes tyto nesnáze se nakonec mužům z SAS podařil obdivuhodný výkon a jejich mise skončila úspěšně.

Třetí, neméně významnou akcí SAS byl potom lov na rakety SCUD během první války v Zálivu. Týmy SAS zde dostaly úkoly spojené s průzkumem, monitorováním a záškodnickými akcemi za nepřátelskými liniemi, hluboko v Iráckém území. Tým nazvaný volacím znakem "Bravo Two Zero" měl za úkol lokalizovat optické kabely které byly nataženy pod zemí a přerušit toto vedení, v případě odhalení odpalovacích zařízení SCUD měla za cíl je zlikvidovat přímo nebo na ně navést letecký úder. Celou operaci ale provázela smůla a neštěstí. Po problémech s nefunkční radiostanicí a špatnými frekvencemi byla hlídka SAS odhalena mladým pastevcem, který zalarmoval nedaleko stojící irácké vojáky. Hlídka SAS se tedy musela stáhnout, avšak v patách jim byli iráčtí vojáci s obrněnými vozy. Během ústupu ztratila hlídka dva muže v důsledku podchlazení, jeden byl zabit v boji a čtyři byli zajati iráckými vojáky, jediný člen hlídky unikl a na vlastní pěst ušel celkem 290 km nehostinnou iráckou krajinou s minimem zásob, na pokraji vyčerpání a neustále s nepřátelskými jednotkami pohybujícími se v okolí. Nakonec se dostal do sousední Sýrie, odkud se poté vrátil zpět do Británie. Ostatní zajatí členové hlídky byli později propuštěni.

Členové hlídky Bravo Two Zero

 Dnes patří jednotka SAS k nejlépe vycvičeným a vyzbrojeným speciálním útvarům na světě. Je známa především pro tvrdost svého výcviku a přijímacího procesu, který naprosto nic neodpouští a člověk si při něm sáhne na absolutní dno svých možností. SAS se také stala vzorem pro mnoho jiných speciálních jednotek po celém světě a dodnes působí bývalí její členové jako nejrůznější instruktoři či poradci ať už ve vládních ozbrojených silách, nebo v soukromých vojenských společnostech.





Zdroje: 

Válka Revue Speciál - Speciální jednotky celého světa
www.wikipedia.org